V ohrožení

Teena se probudila docela časně. Bill už byl v práci. "Jde poznat že už se to blíží," řekla si Teena v duchu a šla se umýt. Když se umývala musela pořád dokola myslet na to co asi Bill dělá. Prostě myslela na to jestli má dost času na to co chce udělat. "Mámi," zavolala na ni Samantha zdola. "My už jdem do školy," dořekla Samantha. "Dobře," řekla Teena a znovu se podívala na hodiny. "To už je tolik?" podivila se v duchu.

Když sešla ze schodů tak se zarazila docela ohromena. Před ní stál Kyle. Ale nevypadal jako Kyle, kterého viděla včera byl celý umazaný od hlíny. "Kkkyle," vykoktala po chvíli civění na něho Teena. " Ahoj Teena neboj se a hlavně poslouchej. Nemám moc času," řekl mrtvý Kyle. "Teeno, co se tu děje je z určitého důvodu a jestli nechceš skončit tak jako já, tak s tím přestaň," pokračoval Kyle. "Ale já nemůžu Kyle a ty víš proč," skočila mu do řeči Teena. "Prosím tě Teeno nepřerušuj mě. Ano vím, že je to pro tebe důležité, možná nejdůležitější co musíš udělat, ale je to nebezpečné a stějně tím, že budeš vědět víc než teď a tím nic, ale vůbec nic nezměníš. A oni se o to postarají, to mi věř," řekl Kyle. " Nezmění, co to tady kecáš. Láska k dceři mi dá sílu vzdorovat všemu," rozkřikla se Teena. "Jak myslíš. Já to myslel dobře. Ale nemůžu udělat nic, abych ti v tom zabránil. Stejně když já tě nezastavím, tak to udělají oni," řekl a zmizel. Ale ještě než zmizel, slyšel jak Teena říká " jen ať to zkusí."

"Přál jste si mě vidět," řekl Bill muži sedícímu v pohodlném křesle. "Ale Bille jsem tu sami, tak přece jsem do rodiny vzali sis mou dcerou s mým velkým požehnáním mám tě rád jako svého syna," řekl ten muž v křesle. Postavil se a podíval se z velkého okna. "Bille včera jsem konečně našli Kyle," pokračoval muž. "Dobře a dozvěděli jste se od něho co jste chtěli?" zeptal se Bill. "Bille nebuď směšný. Odkdy mi se ptáme," rozesmál se muž a otočil se k Billovi čelem. "Máš s tím pořád problém?" zeptal se a změnil svůj postoj k svými zeťovi. "Chrisi znáš můj názor," řekl Bill, ale bál se mu podívat do očí. "Ano znám a ty znáš zase můj," řekl už velmi rozčíleně. Bille znal svého tchána, jak práce tak i v soukromí. Uměl oddělovat práci od soukromí. To mu Bill velmi záviděl. Jeho žena vůbec nic nevěděla. Nevěděla, že za pár dní, týdnů nebo měsíců unesou její vnučku, aby na ni dělala nějaké pitomé experimenty, které jí možná i zabijí.

"Promiň," řekl na chodbě. Ještě jak odcházel z kanceláře, byl celý rozhozený s toho rozhovoru.

"Chrisi proč mi voláš. Nelíbilo se ti něco na včerejší akci. Vždyť jsme ho zlikvidovali tiše a rychle, jak to máš rád," řekl hlas na druhé straně telefonu. "Ano zlikvidovali, ale jak jsi mi říkal vypadalo to, že tam měl s někým schůzku," řekl Chris celý rozzuřený. Z celého srdce nenáviděl, když se mu něco nedařilo. Měl prostě rád, když věci jdou hladce a on se nemusí nijak pomoc rozčilovat. "Teď najdete s kým měl schůzku a zlikvidujete ho. A teď už bez žádných problémů," řekl Chris a praštil sluchátkem.

Teena to dobou byla na cestě k domu svých rodičů. "Doufám, že otec nebude doma. Poslední dobou, když přijedu je doma. Dneska bych asi na něj neměla náladu," říkala si Teena cestou k domu. Vzala klíče a odemkla si. "Mami?" zavolala do prostoru. "Tady nahoře Teeno," zavolala v odpověď. "Ahoj mami, jak se máš?" zeptala se Teena, když dorazila nahoru. "No bylo mi i líp," řekla a usmála se na svou dceru z postele. "Mami přišla jsem si pro něco, co mám v pokoji. Chtěla bych to dát Samanthě. Tak jsi pro to jdu," lhala Teena. "Dobře, tak běž. Stejně jsem si chtěla zdřímnout," řekla její máma, která vypadala velmi unaveně. Asi měla večer bolesti a pak nemohla celou noc usnout. Doufám, že mě neslyšela," řekla si Teena v duchu.

V pokoji hned šla k tomu uvolněnému prknu. Ještě si ho pamatovala z včerejší noci. Bylo zvláštní, ale na to prkno svítil proužek světla. Vypadalo to docela legračně jako ve filmech kde paprsek světla označí nějaké důležité místo. I když později se dozvěděla, že důležité to bylo. Možná až životně důležité.

Pozvání

"Foxi nech Samanthu a běž se na snídat. A ty Samantho se běž umýt. Školní autobus přijede už za dvě minut a vy ještě nejste hotoví," řekla Teena svým dětem. "Vždyť už jdu. Mami fakt nevím proč, tak šílíš vždyť je to tak vždy, když jdeme do školy. Žádný stres a klid v duši," řekl Fox a tím Teenu přivedl do nepříčetnosti. "Jak to se mnou mluvíš. Jestli jsi nevšiml, tak mluvíš se svojí matkou," vybuchla Teena vzteky. "Šťastnou cestu, učte a hlavně nezlobte," křičela za svými dětmi ve dveřích, když dobíhali autobus.

"Máma je hrozná. Proč nás musí pořád tak strapňovat," řekla Samantha, když si sedli co nejvíc dozadu. I když autobus je už v téhle části města skoro plný. "To jsou prostě mámi. Já už to neřeším. Máma si prostě bude do smrti myslet, že jsme ty malá děcka, které vozila v kočárku,"odpověděl jí Fox. "Ahoj Foxi a Samantho. Foxi ty už se tak těšíš na tělocvik, že jsi udělal rozcvičku předem," řekla mu jeho nejlepší kamarádka za zády. "Ahoj Vanesso, ani nevíš jak. Víš přece, že mám tělocvik ze všech předmětů nejradši. Jako ty dějepis," řekl Fox a pustil jí si sednout.

I když Teena o tom všem, co se dělo přemýšlela celé hodiny, pořád jí nenapadalo nic co by mohla využít. Nejradši by nakráčela do budovy, kde sídlil Syndikát a všem by nejprve řekla, co si o tom myslí a pak bych z nich minimálně vymlátila pravdu, až takový měla vztek. Ale jen jí to napadlo, hned to vypudila z hlavy. Ještě než porodila Foxe sama dělala věci, na které zrovna nebyla hrdá. Po Foxi už o nich moc nepřemýšlela, protože věděla, že jí Bill stejně nenechá, aby se k tomu vrátila. I když si musela sama sobě přiznat, že jí to docela chybí. Bill nebyl taky zrovna nejslušnější člověk, když se poznali. Ale tím, že si na to vzpomněla, tak to bylo jen pro ni dobře. Protože s těch dob má pár přátel, které by mohla po prosit o pomoc.

Přistoupila k telefonu a jen po něm vztáhla ruku sám zazvonil. Jak zazvonila, nadskočila leknutím. "Kdo je to,"řekla do telefonu ještě trochu v šoku. "Teeno, jsi to ty?" zeptal se druhý hlas na konci spojení. "Ahoj Kyle co pak potřebuješ?" zeptala se, když poznala majitele hlasu. "No, mluvit s tebou jinak bych nevolal. Je to pro mě nebezpečné, ale to ti nemusím říkat," řekl a rozhlížel se jestli ho někdo nepozoruje. "Kyle ale..." chtěla namítnout Teena, ale Kyle jí přerušil. "Teeno jen se se mnou sejdi určitě nebudeš litovat." "Dobře. Vím, že bys mě stejně otravoval tak dlouho až bych to nevydržela. Kde se sejdem?" "Co třeba na starém místě." "Že mě to jen překvapuje. Hezky v ústraní." "V kolik?" "Tak kolem 22 hodiny." "Co? Jsi normální. Jestli sis neuvědomil, tak mám rodinu. Billovi to bude divné a ani by mě nepustil." "Tak dobře 20 hodin lepší," řekl naštvaně. "Co se rozčiluješ. Kdyby to bylo tak před 13 lety, tak víš, že bych přišla. Ale teď je jiná situace,"řekla Teena a zavěsila telefon, protože něco slyšela v zahradě. Ale asi to bylo jen nějaké zvíře, protože jak vyšla ven nikoho neviděla. Zvíře to nebylo, byl to chlap v černém obleku, který se schoval za strom. Byl tam ještě dlouho, protože to měl nařízeno.

Když se vrátil Fox se Samanthou ze školy, tak jako obvykle si museli udělat první úkoly a pak mohli jít ven. "Foxi jdeš už. Co ti může tak dlouho trvat na těch úkolech. Vždyť já je už mám hodinu hotové," volala na Foxe Vanessa s jejich zahrady. "Vanesso neštvi. No, prostě nejsem tak rychtrej, jak ty,"křikl Fox rozčíleně z okna. "Kam půjdem, když už je tak pozdě," řekla Vanessa zachmuřeně. "Však něco vymyslíme. Ale ještě chvilku počkej. Oznámím rodičům, že úkol splněn a jdu,"řekl a běžel ke dveřím svého pokoje. "Mami, tati všechno hotovo. Tak můžu jít," křičel Fox ze shodů. "Foxi máš všechny úkoly hotové?"křičí za svým synem Bill. Ale Fox ho už neslyšel na zahradě nasedal na kolo.

Teena se dívala z okna na svého syna, jak ujíždí co nejrychleji jen, aby ho Bill nestačil něčím zarazit a on by musel zůstat doma. Teeně ale ani Billovi se nelíbilo, že se jejich syn kamarádí s takovou divokou dívkou. Aspoň Vanesse neuměla přiřadit líp nějakou vlastnosti, která by ji vystihovala. Ale když se na tím zamyslela, tak to bylo výstižný. Bylo už kolem 18 hodiny a ona si přejede na kole a tahá Foxe bůh ví kam. "Fox takový nikdy nebyl," pomyslila si s povzdechem. Ale hned v zápětí si uvědomila, že se může na Foxe spolehnout, že neprovede nic, protože je velmi rozumný. "Už je pryč," ozval se jí hlas za zády a Teena nepatrně poskočila. "To je snad moje věc, jak dlouho se budu dívat z okna," řekla Teena nevrle. Poslední dobou nebo spíš od toho večera, kdy se dozvěděla, že přijde o jedno ze svých dětí, nemohla Billa ani cítit natož s ním mluvit. "Teeno vím, že to pro tebe není lehké, ale už je rozhodnuto. Syndikátu se neodporuje a ty to víš," řekl Bill a už se nadechoval, aby mohl pokračovat. Když v tom Teena začala mluvit, aby to měla co nejrychleji za sebou, protože jí už nebavilo poslouchat pořád to samý. "Bille víš, dneska mi volala Lisa. Lisa má zase problémy se svým manželem, tak mě po prosila, jestli bysme si nemohly někam zajít," lhala Teena. "Dobře, ale vždyť je už 18 hodin. V kolik se máte sejít?" řekl Bill s podezdřením v hlase. "No v tom je ten problém ona může až za 2 hodiny," řekla Teena méně sebejistě, dobře věděla, že Billovi se nelíbí, když tak pozdě chodí ven už jen kvůli dětem.. "Hmm... dobře. Asi se bojí svého manžela tolik, že čeká až odejde do práce," řekl Bill, ale myslel si své.

Asi před půl osmou večer vyšla Teena z domu do nočního vzduchu. Byla jí zima, i když si vzala tu nejteplejší bundu, kterou měla do tohohle ročního období. "Úplně jsem zapomněla, jak bývá chladno v tuhle dobu," pomyslela si a zatřásla se. Vykročila k auto, který Bill nechal před domem. V tomhle svého muže nechápala, měli garáž, ale stejně často nechával auto venku. "Kam pak asi jezdí," napadlo jí vzápětí, ale hned na to zapudila a přemýšlela, proč se vůbec Kyle ozval po tolika letech. Kyle nebyl s těch lidí, kteří si vzpomenou jen tak a chcou si jen pokecat. Jak jela, tak měla takový divný pocit, že všechno a všichni, které znala, se změnili. A za chvíli si jí to mělo potvrdit.

Asi za půl hodiny zastavila před nějakým skladištěm. Když vešla dovnitř, nikoho neviděla, ale to neznamenalo, že tam nikdo nebyl. Když se Kyle přesvědčil, že je sama, vyšel a pozdravil ji. Zase trochu nadskočila. "Teeno mám pro tebe nějaké složky, ve kterých jsou lékařské zprávy tvé dcery," řekl Kyle a pořád se nervórně díval po skladišti. "Kyle kde jsi k tomu přišel?" zeptala se Teena s pohledem plným překvapení. Měla se spíš zeptat jak a ne kde, protože kde to jí bylo hned jasný. "Hele, já nemám dost času," řekl Kyle a začal nedočkavě přešlapovat na místě. Najednou oba uslyšeli, jak před skladištěm zastavuje nějaké auto. Když se Teena podívala znovu na Kyle, tak jeho výraz byl plný děsu. "Teeno tam vzadu je zadní vchod, běž ať tě tu nikdo nevidí," řekl Kyle. "Ale..." Teena chtěla ještě něco dodat, ale Kyle už běžel k předním dveřím, aby od Teeny odvrátil pozornost. Teena tedy neváhala a rychle přiběhla k zadním dveřím a utekla. Ale kvůli autu se musela schovat. "Auto!?" uvědomila si, že bylo docela nešikovně zaparkovaný. Ještě než našla nějaký bezpečný úkryt, slyšela asi 2 střelné rany. Nechtěla si to připustit, ale bylo jí na 80% jasné, že to museli střílet na Kyle. Pro jistotu se na chvíli schovala. Podívala se do svých rukou, v kterých svírala docela velkou haldu složek. "To jsem nevěděla, že Samantha byla na tolika lékařských prohlídkách," pomyslela si. Po pár minutách uslyšela odjíždět auto, ale pro jistotu ještě počkala. Když se jí zdálo, že ticho trvá dlouho, šla k autu. "Tedy jestli tam vůbec bude. To nevím, jak bych tohle Billovi vysvětlila," pomyslela si a při té představě a dala do smíchu. Ale auto našla, tam kde ho nechala. Nahlas si oddychla a nastoupila.

Jak jela domů, tak si uvědomila, že s těma složkama tam nemůže. "Kam jen bych je dala, abych si pro mě mohla vždy přijít," zamyslela se a málem sjela ze silnice. A najednou jí napadly rodiče. "Ale teď už je strašně pozdě je skoro 21 hodin," řekla, ale byla odhodlaná to zkusit. "Jak se říká. Za zkoušku nic nedám," řekla si a otočila auto, protože její rodiče bydleli skoro na druhém konci města. "V lepší části. Jak tomu říkala matka."

Když přijela k domu, tak na okamžik zaváhala, ale potom si řekla, že když se blahočila skoro přes celé město, tak už to dokončí. Možná si jí nikdo ani nevšimne. Přece dobře věděla, kam služka dává klíč od zadních dveří. "Ano ona to věděla, ale její matka ne. Ta by z toho snad zešílela," zase při té představě se dala do smíchu. Dokonce jí to tak dostalo, že se bála, že se ani dnes večer neuklidní. "A to by byla velká škoda. Kolikrát se mi po štěstí vloupat se k mým rodičům a možná se o nich dozvědět nějaké pikatnosti," už se uklidnouvala, když se znovu začala smát. "Ale už dost Teeno!!" okřikla se v duchu. Jak vešla do zahrady, tak k ní přiběhl Ringo, jejich hlídací pes. Po krátkém mazlení s Ringem se vydala k zadnímu vchodu do kuchyně. Nikde se nesvítilo a Teeně ten známý dům najednou připadal jako úplně cizí. Její rodiče už byly starší lidé a chodily brzo spát, služka už taky nebyla nejmladší. Ani si nemohla rozsvítit, tak se pokusila jít poslepu do svého pokoje. "To jsem nevěděla, že to z kuchyně mám tak daleko. Když jsem byla malá, tak mi to připadalo, že ji mám hned za rohem," pomyslela si, když za sebou zavřela dveře svého pokoje. "Tedy jestli je to vůbec můj pokoj," pomyslela si, když si uvědomila, že v té tmě si mohla lehce splést dveře. Ale tuhle noc Štěstěna stála při ní. Byl to její pokoj. Hned začala přemýšlet, tam by to mohla schovat, aby to služka nenašla. Jak znala matku, tak služka tu musela uklízet, i když tu Teena už dlouho nebydlí. Pak si vzpomněla, že tu bylo uvolněné prkno. Snažila se ho najít, co nejtišeji. Ale jak to prkno hledala, tak se neozvalo ani jediné kromě jeho. Znělo to jako by šlápla kočce na ocas. Ale díkybohu to bylo velmi málo slyšitelné. Klekla si a pomalu nadzvedala prkno, skřípalo, ale bylo to podobné, jak když na něj šlapla. Po 2 minutách byla hotová a mohla se vydat na cestu zpět.

Odpuštění

"Kde jste byli, oběd už je na stole" řekla svým dětem Teena celá rozčílená nebo spíš ustrašná z rozhovoru, který se konal, když děti odešli. "Omlouvám se za to můžu já," řekl Fox. "Foxi nech to tak, radši si běžet umýt ruce." Jak odešli, tak se snažila zase uklidnit. "Tak to dlouho nevydržím," říkala si sama sobě. "Kéž by to už skončilo. Ne, neeeeeee." "Mami co se děje," ozval se Samanthin hlas za jejími zády. "Co by se mělo dít," otočila se s vyděšením výrazem. Dcera jí ani nemusela odpovídat, už teď znala odpověď. Prostě se neudržela a to co si myslela, že si říká v duchu, prostě vykřikla. "Co má skončit?" zeptala se Samantha. "O co se tu jedná," řekl Fox, který se právě vrátil s koupelny. "Ale nic. To se vás netýká," řekla Teena.

Když zasedli v jídelně k obědu. Tak se Teena snažila přetvařovat. Ale předtvařování jí nikdy moc nešlo a hlavně před vlastními dětmi, které byly tak vnímavé. Bohužel pro tuhle záležitost. "Kde je táta," zeptala se Samantha a tím přerušila Teeno rozjímání. "Táta?" řekla ještě trochu mimo. "Ano táta," řekl Fox místo Samanthi. "Musel jít ještě do práce," řekla už docela probuzená. "O víkendu, tak takové práci se budu vyhýbat," řekla Samantha a ještě pro zpestření si zívla. "Po kom si tak líná," řekl Fox s úsměvem. "To říká ten pravý," oplatila mu to. "U jídla se nemluví," řekla Teena, která dnes neměla náladu. A v další dnech to nebude jiné.

Po obědě umyla nádobí. Bill se stále nevracel. Tak jí bylo jasné, že měl bohužel pravdu a schůzka padá. Ale opak byl pravdou. Tedy i když se neměla sejít se Spendrem, ale s Cassandrou, jeho ženou a její nejlepší kamarádkou.

Asi kolem druhé hodiny někdo zazvonil. Za dveřmi stála Cassandra se svým synem Jeffreyim. "Můžu dál," zeptala se. "Proč se ptáš. To je snad samožřejmé. Ahoj Jeffrey," řekla Teena a podívala se na chlapce, který se schovával za máminou sukní. "Jeffrey nechceš jít za Foxem a Samanthou do jejich pokoje?" zeptala se Teena, která vycítila, že tenhle rozhovor by neměl slyšet a hlavně podle to ho, jak se Cassanrda tvářila. I když by ho pro svůj věk stejně nepochopil. Jeffreyi se tedy pustil máminy sukně a vyšel nahoru do pokoje svých starších kamarádů, aby jimi nebyli když spolu vyrůstali. Jeffreyi byl vždy velmi stydlivý bál se každého, koho neznal, vždy když někdo přišel k nim domů hned se šel schovat buď za máminu sukni nebo do svého pokoji. Tím se stal velmi samotářský, protože neměl ani žádné sourozence. Cassandra se snažila co nejvíce chodit ke své nejlepší kamarádce, protože nechtěla aby její syn byl stále sám a věděla, že si s Foxem a Samanthou dobře rozumí.

"Musím s tebou mluvit, ale nevím jak začít," řekla Cassandra a podívala se na ni provinile. "Tak to musí být vážné. Když tak začínáš," řekla Teena s úsměvem, který se jí měl za chvíli zcela vytratit a na velmi dlouho dobu. "No i tak se to dá říct,"řekla Cassandra, které ještě víc znervozněla, hlavně potom jakým tónem jí přerušila Teena. "Jen tě prosím, abys mě nepřerušovala. Už teď je to pro mě těžké," řekla Cassandra a než začala tak se pořádně nadechla, aby si dodala kuráž. "Včera mi řekl, že už to víš." Vždy bylo zvláštní jak Cassandra mluvila o svém muži. Hrozně chladně. Teena nikdy nepochopila proč si ho vůbec Cassandra vzala. Nikdy nezpozorovala, že by k němu cítila to, co cítí ona. "...musela jsem se rozhodnout," tohle slovo Teenu probudilo ze zamyšlení. "Rozhodnout, rozhodnuto na podobná slova jsem dost alergická," rozkřikla se aniž chtěla. Hned vzápětí se podívala po schodech. Pak si oddychla nikdo z dětí to neslyšel. "Vždyť jsem tě prosila, abys mě nechala domluvit. Pak mě suď jak chceš, ale až uslyšíš všechny mé důvody. Tak jsem se musela rozhodnout, jelikož mě Syndikát donutil." "Syndikát?" řekla Teena celá zmatená. "Co ty máš vůbec s ním společného?" nepřestala s přívalen otázek. "Teď víc než bych chtěla." Dost! Já už radši nic nechci slyšet," řekla Teena, protože i když nevnímala vše co jí Cassandra teď říkala. Pochopila možná víc než chtěla. "Je mi líto já jsem odhodlaná ti všechno vysvětlit a neodejdu dokud to neudělám. Ty víš, že je to složitý a hodně bolestní. Ale kdybys to nebyla ty, tak by trpěla jiná žena," řekla Cassandra a chytila Teenu konejšivě za ruku. To Teenu rozesmálo, protože si vzpomněla na minulou noc. Jak ji chtěl podobný způsobem utěšit Bill. "Bolestný to máš pravdu," řekla Teena, které se do očí nahrnuly slzy. "Teeno jsi má nejlepší kamarádka, a proto ti to chci celé vysvětlit a hlavně tě chci po prosit o odpuštění," snažila se o usmíření. I když už od té doby, co se rozhodla, že ji nebude lhát a řekne ji pravdu, věděla, že tenhle rozhovor jejich dlouholeté přátelství zničí. Přece jen Cassandra měla rozhodující slovo v tom, jestli bude unesen Fox či Samantha. Ale nenáviděla, když mezi nimi byly nedořešené věci a hlavně když byly tak důležité. Protože věděla, že to lidi jen trápí. "Mé slovo rozhodlo, Teeno," řekla Cassandra s tónem v hlase, který nepřekvapil nejen Teenu ale samotnou Cassandru. "Ty jsi rozhodovala o mé dceři. Co si to poslední dobou Syndikát dovoluje," rozkřikla se na celé kolo. Teď už se ani nepodívala po schodech, jak byla rozrušená. "Syndikát se nás jen snaží chránit před kolonizací," řekla Cassandra na svoji obhajobu a chtěla Teenu uklidnit. I když touhle větou, to nebyl zas tak dobrý nápad spíš to bylo jen horší. "Kolonizace, kolonizace a pořád dokola ta kolonizace. Vždyť je to šílený. Já sama jsem nepochopila o co se snaží? Přece jsou milionkrát inteligentnější a vyspělejší než my. Tak na co čekají? Vždyť by mohli naši planetu zabrat jen lusknutí prstu? Vždyť jim musí být jasný, že my se jen tak nedáme a budeme bojovat o přežití," zeptala se Teena a podívala se jí do očí, kde hledala odpovědi. Ale sama Cassandra věděla dost. A Teena jen nevěřícně poslouchala a dokonce se začala bát. Vůbec Cassandru nepoznávala. "Co to má znamenat?" zeptala se sama sebe. Potom co jí Cassandra dala nějaké ty odpovědi i když nedostačující a hlavně kusé. Tak chtěla být Teena sama, aby se jí to rozleželo v hlavě.